Tak toto jsou oni, ti, z jejichž ušlechtilé krve pocházím! No jo, je to tak, krev mají opravdu ušlechtilou. Myslím, že každý, kdo se s nimi kdy setkal nebo teprva setká, musí uznat i bez znalosti jejich rodokmene, že jsou fantastický! Abych vám to upřesnila v řeči dvounohých návštěvníků - být právě jejich potomkem je pro mě stejným štěstím, jako je štěstím pro jednoho floutka z Londýna být potomkem anglický královny. Jo jo, teď jsem to myslím vystihla naprosto přesně, poněvadž si tak fakticky připadám, jo jo...

   Toto je, prosím pěkně, Jones, můj otec! Jeden z mých páníčků o něm prohlásil, že je to nejúžasnější pes, jakého kdy v životě potkal, a za tím si stojí doteď, což dost dobře nechápu, když tu má přeci mě, že, ale prosím, brát mu to nebudu. Taťka by vám mohl o tom, co už všechno zažil, kde byl, kam cestoval, s kým se setkal a co kde vyhrál, vyprávět nepochybně celé hodiny. Jestli vás ten sáhodlouhý seznam jeho ocenění a titulů zajímá, koukněte se radši na stránky chovatelské stanice Z Máchova kraje, kde má Jones trvalé bydliště. Je to vůbec nejúspěšnější pes plemene cane corso, jaký kdy u nás pobíhal a který si pro medaile jezdil a stále ještě jezdí do všech možných koutů Evropy, ba dokonce i do země našeho původu, do Itálie! Bajerovi s ním už kryli nejednu fenku, díky čemuž tu mám teď nejen v Česku, ale i v daleké cizině plno skvělých nevlastních sourozenců. Fenka, jíž pan Jones předal své geny, a ona pak porodila mě, se jmenuje...

   Jo jo, tohle je moje maminka. Její pravé jméno je Nastasia della Porta Dipinta, ale Nastěnka zní určitě mnohem líp, že? Mamku si Bajerovi přivezli z Itálie a od té doby jim i celému plemeni cane corso dělá jen dobré jméno. Jestli mi ještě teď něco chybí, tak to jsou časy, kdy jsem se k ní mohla spolu se svýma sestřičkama (to jsem vám ještě neříkala - ve vrhu, ze kterýho jsem, nebyl ani jeden kluk, byly jsme tam jenom samý holky) takhle tulit a využívat všech slastí, který nám její bříško poskytovalo. A to si pište, že to teda bylo něco! Pamatuju si, jak nám při chladných zimních večerech, které jsme spolu trávili, vyprávěla o její rodině a o jejich předcích, kteří si ve svých letech užívali výstavy a sbírali tituly zhruba v tom samým stylu jako Jonesek. Nevím, co z toho byla pravda a co nám trochu přibarvila, každopádně nás to tenkrát všechny natolik povzbudilo, že jsme jí slíbili, že se budeme všechny snažit, aby za čas mohla povídat stejné věci i o nás, svých potomcích. Tak uvidíme...

   Abyste si hned nemysleli bůh ví co - Bajerovi jsou úplně normální člověkové a starají se akorát o rozmnožování člověčích potomků! Můj jediný taťka je Jones a jediná mamka je Nasťa, jasný? Dala jsem je sem, protože si myslím, že by nebylo správný, abych nezmínila ty, z jejichž chovu pocházím. Takže chápete, jo - Nasťa a Jones = rodiče, Bajerovi = chovatelé!
   Bylo to právě u nich doma, v jejich chovatelské stanici s romantickým názvem »Z Máchova kraje«, u koho jsem přesně na Silvestra lééta pááně 2002 spatřila poprvé světlo tohohle světa. A jak už jsem se zmínila někde tam nahoře, jsem moc moc ráda, že to bylo právě u nich. Bajerovi jsou totiž lidé, pro něž je ekvivalentem k slovu život jedině slovo pes. Psiskám se věnují už pěknou řádku let a byli to oni, kdo k nám přivezli první chovný pár, z něhož také vzešli první štěněčí potomci plemene cane corso v našich končinách. Dostala jsem teď chuť pokračovat ve svých ódách na ně dál, ale jelikož by to bylo na dlouhý lokte, radši vám doporučím jejich stránky, kde už se dozvíte úplně všechno jak o nich samotných, tak i o jejich raťafácích, o canících, najdete tam plno fotek a... a už tam mazejte, nebo vás kousnu!